Tanec II./b – Latinskoamerické tance
Druhý díl našeho seriálu o tanci se věnuje latinskoamerickým tancům, mezi které patří samba, ča ča, rumba, paso doble, jive a v neposlední řadě salsa. Ta je ale většinou řazena zvlášť, ačkoli se také jedná o latino tanec. Latinskoamerické tance se v Evropě tančí převážně v párové podobě na různých soutěžích. V poslední době ale začíná být oblíbená i sólová podoba latinskoamerických tanců. Při těchto tancích je kladen důraz na technické provedení prvků, výraz, charakter jednotlivých tanců, ale hlavně na prožití každého pohybu. Jedná se totiž o velmi emocionální druh tance, do kterého se plně ponoříte. Vzhledem k tomu, že jsme vás nechtěli připravit o důležité informace o těchto jednotlivých tancích, rozdělili jsme druhý díl tanečního seriálu na 2 části. V části a jste se dozvěděli vše potřebné o nejrozšířenějším latino tanci, tedy o salse. V části b dáme prostor ostatním, neméně temperamentním latinskoamerickým tancům.
SAMBA
Samba je tanec pocházející z Brazílie, který se objevil v Evropě v první polovině 20-tých let a který je známý především ve své karnevalové podobě tak, jak se tančí po celé Brazílii. Proto se jí často říká také karnevalová samba. Samba je moderní verze brazilského lidového tance "maxixe" (mejčiča). V této podobě se do Evropy dostala v roce 1913, během války ale upadl maxixe v zapomnění. O 10 let později se však znovu objevil v přepracované formě v Paříži. Zásluhy na zformování samby mají tedy zejména pařížští tanečníci. Rozlet samby však zastavila ještě druhá světová válka, jejíž závěr konečně umožnil rozšíření samby po celé Evropě. Pro tento tanec je typický tzv. sambový pohup v kolenou a nártech (bouncing), dále pohyby pánví, živočišnost a hravost. V současnosti existuje velmi mnoho verzí samby, které se liší rytmem, tempem a náladou. Samba má 2/4 anebo 4/4 rytmus a základní tempo je 50 taktů za minutu (pohybuje se ale v rozmezí 48 - 60). Rytmus udávají bicí nástroje bonga, maraca, bambusové tyčky apod.
Samba má mnoho podob, některé z nich jsou párové, jiné sólové. Liší se od sebe zejména odlišnou hudbou a rychlostí. Nejrychlejší je karnevalová samba, jejíž základní krok se učí pod názvem batucadas a spočívá v divokém vlnění boků. Karnevalová samba nemá velké množství kroků, ale to je vykompenzováno krásnými kostýmy tanečnic a tanečníků a také dokonalým technickým provedením tance.
Moderním druhem samby je Axé - název znamená pozitivní energii. Zjednodušeně se dá říci, že je axé samba s choreografií, která vždy vychází z dané skladby a jejího textu a vyznačuje se charakteristickými variacemi a pohyby. Tanečník vyjadřuje text písně na kterou tančí. V tomto tanci najdeme i prvky disko dance, hip hopu a typické karnevalové samby. Tento druh samby je velmi temperamentní a nabitý smyslností.
Párová samba se od brazilské liší hlavně tím, že je to tanec v neustálém napětí těla. Brazilská samba je proti tomu typická svým uvolněným projevem.
RUMBA
Do Evropy se rumba dostala v roce 1930 z New Yorku. U nás se zpočátku tančila upravená do čtvercové formy. Do tance přinesla uvolněné držení v páru. Rumba je nejpomalejší latinskoamerický tanec, ale rozhodně ne nejlehčí. Je také nazývána tancem milenců, protože tanečníci ve svém projevu vyprávějí o lásce. Vypráví svůj vlastní příběh těm, kteří je sledují na parketu. Pestrost mileneckých vztahů dává velký prostor fantazii. Rumbu ale můžete tančit samostatně stejně jako ostatní latinsko - americké tance, neboť v každém z těchto tanců je dostatek prostoru pro to, abyste na parketu mohli zazářit. Co se týče techniky, používá rumba hlavně práci kyčlí, která je výrazem lákání a dobývání, ale i hrdosti a vznešenosti.
PASO DOBLE
První zmínka o paso doble pochází z roku 1918 jako o španělském one-stepu. Známějším se stává v první polovině 20-tých let. Za soutěžní tanec bylo pasodoble přijato po II. světové válce. Mezi evropské tance ho zařadili francouzští tanečníci. Jedná se o rychlejší společenský tanec španělského původu, který lze popsat jako pohyb matadora v aréně, přičemž partnerka představuje šátek toreadora.
JIVE
Jive je rytmický tanec, který je v mnohém ovlivněn swingem, rockenrolem, boogie-woogie a černošskými tanci. Nepochází z latinské Ameriky, nýbrž ze Severní Ameriky. Je typický přesunutím důrazu z liché doby na sudou, což je charakteristické pro jazzovou hudbu. Dokáže být tvrdý a důrazný, ale také měkký, hravý a odvázaný. První standardizovaný popis jivu vydal v roce 1944 Viktor Silvester.
ČA ČA
Tanec s názvem cha cha pochází z Kuby a vyvinul se z rumby po jejím ovlivnění džezem. Za autora je považován Enrique Jorrin (1953). Základem tance je postupová přeměna - tři "spojené" kroky nebo-li čačača a potom dva pomalejší kroky na druhou a třetí dobu. Název čača (cha cha) vznikl údajně podle zvuku, který vydávají boty tanečníků při tancovaní postupové přeměny. Čača má asi 25 základních figur a nespočetné množství sestav a variací.
Za informace a fotografie děkujeme Aleně Prudké z AgentAP.
Internet: www.agentap.cz
