Lázně, kde bychom je nehledali
Ve svém článku o počátcích vodoléčby, který se nedávno objevil v naší cestovní rubrice, jsem nakousla něco málo z naší lázeňské historie. Pojďme se nyní podívat na některá místa – vybrala jsem prozatím jen ta z okolí Prahy – která někdy ani místní obyvatelé jako lázně nepamatují a s lázněmi by se dnes nedávala do souvislosti.
Lázní, lázniček, sanatorií, letovisek a léčivých pramenů bylo v minulosti mnohem více než dnes. V některých místech se lázeňský duch, poklid a charakter ztratil v proměnách času, jinde se rekreační povaha oblasti udržela až do dnešní doby. Zvýšený zájem o blahodárné vlivy čerstvého vzduchu a o půvaby průmyslem nedotčené krajiny nastal ve druhé polovině devatenáctého století. V té době najdeme počátky rozvoje moderního turistického ruchu, snahy o propagaci a popularizaci cest do lázní i mezi střední vrstvy tehdejší společnosti. Často míval léčebný efekt již sám pobyt v romantickém a čistém prostředí. Prvorepublikové publikace tak uváděly, kromě tradičních českých lázní, téměř 80 dalších letních sídel a letovisek. Zlatým věkem českého lázeňství bylo 18. a 19. století, kdy se šlechta, města a obce, ale i jednotlivci snažili u každého kvalitnějšího pramene zřídit lázně, nebo alespoň stáčírnu vod. Po První světové válce došlo k poklesu významu našich nejvýznamnějších lázní, naproti tomu menší lázeňská místa zaznamenávala vzestup a příliv domácí klientely. Lázeňský život ochromila i Druhá světová válka a soukromé lázně vzaly za své ve víru poválečného vývoje.
České Grado v Čelákovicích leží přibližně 20 km severovýchodně od Prahy na řece Labi. Říční lázně vznikly na ostrově uprostřed Labe. Lázně měly příznivou polohu, k dopravě z Prahy se o víkendech vypravovaly dokonce zvláštní vlaky.
Houšťka u Staré Boleslavi je populární areál studentů Pedagogické fakulty UK. Jedná se vlastně o bývalý lázeňský komplex. Léčily se zde nemoci nervové soustavy, chudokrevnost, kornatění cév, revmatismus či ekzémy. Minerální pramen byl objeven na počátku 19. století a roku 1896 byla Houšťka oficiálně prohlášena za lázně. Ve třicátých letech minulého století byl navrtán nový pramen s radioaktivní vodou. Během 2. svět. války zde byl zřízen lazaret pro německé vojáky a v 50. letech ubytovna zahraničních studentů.
U Brandýsa – St. Boleslavi se nacházel i další známý prvorepublikový lázeňský areál Ostrov. V 19.století zde bývaly věhlasné sirno-železité lázně s lázeňským domem. Pramen zvaný Ostrov byl chemickým složením podobný prameni v Houšťce a zdejší obyvatelé ho využívali proti revmatismu, dně, kožním nemocem atd. Areál je v dnešní době zchátralý.
Sadská bývala jako lázeňské místo známá již ve druhé polovině 18. století, za První republiky zde byly vyhledávané železité lázně. Dnes je v jejich areálu odborné učiliště. Známá byla i uhličitá kyselka Sadka, která se zde stáčela od r. 1934.
Také v Kersku byl téhož roku navrtán pramen přírodní uhličité vody, ale narozdíl od Sadky se místní Kerky, tedy kyselky ze Svatojosefského pramene, můžete napít dosud. Rozsáhlé polesí bylo ve třicátých létech minulého století rozparcelováno a rozprodáno s vidinou vzniku „lesního městečka“.
V Senohrabech jsou dodnes v provozu říční lázně, jako vystřižené ze starých filmů. Na romantické loučce pod zříceninou hradu Zlenice, jehož siluetu známe z Ladových obrázků, na protějším břehu hotýlek a mezi nimi přívoz.
Jemniště máme v paměti spíše díky baroknímu zámku, ale v minulosti zde bývaly klimatické lázně, letovisko a dětská léčebna.
Lázně Vosovka či lázně sv. Prokopa se nacházely v Sázavě, v polovině 19. století však byly již zaniklé. Lázeňskou minulost připomíná místní název V lázních a kaplička na místě bývalého léčivého pramene.
Ve Svatém Janě pod Skalou u Berouna byly lázně vybudovány roku 1902 v bývalém klášteře, ale zanikly již po 1. svět. válce. Poblíž klášterního kostela je pramen sv. Ivana.
Možná pro vás uvedená místa budou tipem na výlet během následujících letních dní.
S využitím Encyklopedie lázní a léčivých pramenů
