Kettlebells

Ano, máte pravdu – většina z nás se najde alespoň pod jednou z těchto otázek.

Ano, víme o něčem, co je vhodné opravdu pro každého.

A tím je funkční trénink.

• trénink je sestaven ze cviků napodobujících běžné denní aktivity a díky spojení aerobní a anaerobní zátěže pomáhá nejen zvýšit kondici, ale také zatočit s tukovými polštářky
• na rozdíl od klasického posilování trénuje tělo v zapojování většího množství svalových skupin a vnímá jej jako komplexní celek
• je považován za nejefektivnější formu tréninku pro snížení pravděpodobnosti úrazu či zrychlení poúrazové rekonvalescence
• ke spoustě cviků Vám postačí pouze váha vlastního těla a nejste odkázáni na další pomůcky

To je přeci dostatek důvodů, proč si to vyzkoušet, nemyslíte?

Své první krůčky ve fitness jsem absolvovala zhruba před šesti lety a dostala se do rukou zkušeného trenéra v posilovně nahony vzdálené představě dnešních moderních fitness center. Přišel první posilovací trénink, první dieta, po dvou letech trenérský kurz a činky najednou byly stejně samozřejmou součástí mého života jako zubní kartáček. Poslední dobou jsem si začala všímat, že kolem mě na úkor jedinců, které vidíte jen na lavičce při benchpressu nebo u bicepsového zdvihu, přibývají kluci svižně se pobíhající od cviku ke cviku, jejichž nejlepšími přáteli se staly klikovací adaptéry, hrazdy nebo třeba medicinbaly. A i když nezvedají osy prohýbající se pod náloží kotoučů ani jednoručky s číslem rovnajícím se polovině jejich hmotnosti, jejich tváře zdobí spokojené výrazy. Není proto divu, že i v mé hlavě se objevil hlodající brouček, a když mi přišla na mail pozvánka na školení Kettlebells, bylo rozhodnuto. Je na čase zkusit něco nového.

Kettlebells jsou tradiční ruské litinové činky kulovitého tvaru připomínající dělovou kouli s madlem ve tvaru trojúhelníku a cvičení s nimi spadá do kategorie funkčního cvičení. Rozvíjí sílu a zároveň vytrvalost, čímž se toto nářadí stává zcela unikátním. Jedná se především o balistické cviky, velice podobné pohybům v mnoha sportovních odvětvích kladoucích důraz na svalovou vytrvalost, sílu úchopu a dynamiku, například v atletice nebo v bojových uměních.

O dva dny později už parkuji před žamberským 3D FITNESS a se zvědavostí vybíhám schody do prvního patra, kde mě u recepce vítá sympatická Barča mající školení na starosti. V šatně pak potkávám trenérku Marušku, mou dnešní „spolužačku“, a po její poznámce:  „Bude nás asi jen pár, tak to asi dneska dostaneme pořádně do těla.“ mi dochází, že tohle školení až tak moc o teorii nebude. Přesouváme se na místo činu - do aerobního sálu a seznamuji se s pánskou částí naší party. Partu „žáků“ doplňuje i Martin, šéf Marušky a mino jiné vlastník jednoho z hradeckých fitek. Role prezentéra se ujal poradce fitness Petr Peč na první pohled zaujímající už jen svými do oči bijícími pětiprstými botami. To ještě netuším, že dnes poznám pravý význam jeho motta: "Člověk je silný jen tak, jak jeho nejslabší článek." Dostáváme 5 minut na seznámení se s přichystanými materiály, čímž je příděl teoretické části téměř vyčerpán, a jde se na věc. Zahříváme se při výpadech v bondovském stylu, předvádíme, jak si představujeme správně provedený dřep a mrtvý tah, načež přichází chvíle seznámit se s pestrobarevnými buclatými „Kettly“, abychom mohli přejít k prvnímu cviku. Tím není nic jiného než „Swing“ (neboli švih). Nejdříve se učíme techniku nanečisto a teprve až máme dokonale zmáknutý houpavý pohyb, ze kterého „Swing“ vychází, dostáváme příležitost si poprvé kettlíky naživo osahat. Učíme se provedení obouruč, jednoruč a přichází zkouška koordinace - přehození z ruky do ruky během zhoupnutí. Poznávám, že kettle opravdu není mrtvá váha jako jednoruční činka. Naopak jsou tak živé, že jsme rádi, když cvik nakonec zvládneme aniž by komukoli kettle ulítl a zanechal stopu na některém ze skupiny nebo protější zrcadlové stěně. Po pár sériích, kdy jednotlivá provedení trénujeme v minutových intervalech za rytmu hudby, ač teoreticky všichni trénovaní jedinci navyklí na pravidelnou zátěž, lapáme po dechu a otíráme zpocená čela. Po zvládnutí dalších cviků („Cleanu“, „Snatche“ a „Pressu“) si připomínáme swing v žebříku s kliky - pro nezasvěcené 1 swing 9 kliků, 2 swingy 8 kliků... až po 9 swingů a poslední klik (hurá, už jsem ani nedoufala, že po pomyslných příčkách vylezu až nahoru). Zatímco já a Maruška dostáváme prostor k odpočinku, na Martina je přichystána další zkouška – „Snatch test“ s 12kg kettlem. S úžasem koukáme, jak jej znovu a znovu vyhazuje nad hlavu. U levé ruky se zastaví na 122 opakováních, přehodí do pravé a i přes rostoucí kaluž potu a docházející síly se nevzdává a řádně povzbuzován se nechá vyhecovat, aby i na ni tento výkon zopakoval. Až po odložení kettlu si všímáme krve stékající po rozedřené dlani. "Klobouk dolů, tomu říkám výkon". Je čas pauzy na oběd, ale shodujeme se na tom, že naše žaludky momentálně nejsou schopny přijmout pořádné jídlo, proto jen rychle něco malého zakousneme u baru, předáme si alespoň část dojmů a pokračujeme dalšími cviky. „Windmill“, neboli větrný mlýn, který se mi spolu se „Swingem“ zalíbil nejvíce, střídá „Get up“. Tady mi dá trochu práci pobrat správné pořadí pohybů, abych z nich následně poskládala ten správný cvik, a proto mě ani nepřekvapí, když jej dostanu k předvedení a naučení další osoby u závěrečné zkoušky.

Po sprše se rozprchneme každý svým směrem a já jsem upřímně ráda, když se po 180 km můžu schoulit do sedačky a jen tiše odpočívat. Když se pak na facebooku u naší společné fotky obejví Martinův komentář: „ Ahoj Deniso, tak Maruška byla nemohoucí, jak ty? Já jsem se toho trochu bál, ale nakonec v pohodě, přeci jen jste drilovaly s mnohem vyšší zátěží :-) “, tak už se jen spokojeně usmívám. Ano, ještě několik dalších dnů mě bolí snad každý sval v těle, ale přesto vím, že kettly si zcela jistě v mém tréninku najdou své místo.

Autor: Denisa Honyšová