Jak je to s certifikáty v kosmetice?

Přírodní, nebo bio?
Mohlo by se zdát, že jde o dvě stejné věci, ale přírodní kosmetika není úplně totéž, co biokosmetika. Obecně vzato, přírodní kosmetika by měla obsahovat pouze, nebo převážně přírodní ingredience, tedy takové, které pocházejí z rostlin nebo minerálů. Standardy přitom připouštějí různé procento zastoupení syntetických složek, obvykle do 30%. Označení organická kosmetika nebo biokosmetika je k produktu ještě přísnější – jeho složky by měly v maximálně možné míře pocházet z kontrolovaného ekologického zemědělství a nebo kontrolovaného sběru na přísně vybraných lokalitách, nesmí být testovány na zvířatech a obsahovat GMO. Zakázáno je používat ropné deriváty, syntetická barviva, parfémy a konzervanty. Podmínkou je možnost zpětného ověření původu vstupních bio surovin, bez ohledu na zemi zpracování. Povinností je i užití recyklovatelných obalů a pravidlem balení pouze do těch nejnutnějších. Mnoho kosmetických společností používá přírodní nebo z přírodních látek odvozené suroviny pro výrobu kosmetických prostředků a složení takových přípravků může být velmi podobné s certifikovanou biokosmetikou. Hlavní rozdíl spočívá v povinnosti výrobců biokosmetiky prokazovat certifikačnímu orgánu, že použité suroviny jsou přírodního charakteru, a současně pocházejí z ekologického zemědělství.

Pro zjednodušení orientace
Pro zákazníky bylo čím dál tím složitější orientovat se v tom, co opravdu je a co není přírodní produkt. Každá země, či jednotlivý výrobce může zatím definovat svou „přírodní kosmetiku“ podle vlastních kritérií. Proto byla zhruba přede dvěma roky vytvořena v České republice značka kontrolované přírodní kosmetiky a certifikované přírodní kosmetiky bio. Tím se naše republika zařadila mezi ty země, které si standardy biokosmetiky hlídají. Certifikací kosmetiky se u nás zabývá chrudimská společnost KEZ – Kontrola ekologického zemědělství.
Z jejich stránek vybíráme: “Produkty označené CPK – CERTIFIKOVANÁ PŘÍRODNÍ KOSMETIKA a CPK bio jsou zárukou jistoty, že splňují níže uvedená kriteria :
- Výrobky obsahují nejkvalitnější rostlinné suroviny včetně surovin pocházejících z ekologického zemědělství, případně ze sběru bylin či plodů rostoucích ve volné přírodě,
- Výrobky neobsahují parafín, vazelínu, ani jiné další ropné produkty, silikony,
- Neobsahují žádné syntetické, vonné, konzervační a barvící látky,
- Neobsahují geneticky modifikované suroviny,
- Výrobky ani výchozí suroviny nejsou testované na zvířatech, nejsou používány suroviny z mrtvých zvířat ( zvířecí kolagen a glycerin, vorvaňovina, norkový tuk a další),
- Neobsahují chemické UV filtry, elektronové nosiče, ethoxylované suroviny,
- Sběr rostlin probíhá šetrným způsobem s přihlédnutím k zachování druhové rozmanitosti a stability přírodního stanoviště s důrazem na ochranu životního prostředí,
- Ekologická likvidace odpadů, ekologická únosnost výroby a obalových materiálů. "

Není bez zajímavosti, že certifikát je platný vždy 15 měsíců a minimálně jednou ročně musí proběhnout u výrobce kontrola.
V roce 2006 se v České republice objevila ochranná známka "Organic product", kterou uděluje Sdružení pro cenu České republiky za jakost. Známka garantuje minimálně 80% obsah přírodních ingrediencí, avšak bez zřetele k původu surovin. Stejně jako u vín a sýrů nejvyšší kvality můžete toto značení nalézt i u přírodní kosmetiky. Znamená to, že výrobek obsahuje surovinu vysoké kvality pocházející z konkrétního místa a zpracovanou určeným postupem. Příkladem jsou vybrané výrobky francouzské firmy L'Occitane. Značku „Kontrolované místo původu“ uděluje francouzská Appelation d'origine Contrôlée (A.O.C.). Řada firem své produkty necertifikuje i přes to, že svými výrobními postupy přísná pravidla splňují. Důvodem může být často velká finanční náročnost certifikačního procesu. Mnohé společnosti spoléhají na vlastní renomé a kvalitu potvrzenou osobní zkušeností kupujících.

A jak je to se zahraničím?
Nejdále je v certifikaci kosmetiky Německo, kde standardy zavedli už v roce 1996. Dnes je známka Kontrolliere Natur Kosmetik jednou z nejčastěji užívaných ochranných známek, a to i na mezinárodní úrovni. V době, kdy tato směrnice vznikala, nebyl ještě kladen takový důraz na ekologický původ přírodních surovin“. Ačkoliv jsou zpravidla při výrobě používány certifikované biosuroviny, jejich skutečný podíl v konečných výrobcích není na obalu deklarován. Na našem trhu můžeme získat takto označené výrobky např. firem Lavera/Laveré, Sante Naturkosmetik, Primavera, Weleda, Dr. Hauschka, a jiné.
Pokud pochází přírodní kosmetika z francouzsky či anglicky hovořících zemí, může na obalu výrobku být logo "Eco cert“ či Soil Asociation Organic Standart. Obě známky potvrzují, že produkty obsahují suroviny z kontrolovaného ekologického zemědělství a, na rozdíl od známky BDIH, informují o skutečném podílu surovin ve výrobku. EcoCert patří dnes mezi největší certifikační společnost pro organické kosmetické výrobky. Na našem trhu lze s touto známkou zakoupit například francouzskou LÓccitane. Obdobná je známka „Charte Cosmebio“, která vychází rovněž ze standardů EcoCertu. V Británii certifikuje společnost Soil Association Certification Limited, na našem trhu má tuto značku např. Ecover. Další používanou certifikační značkou je BIO ECO COSMESI, kterou udílí Italská asociace ekologického zemědělství ve spolupráci s Institutem pro etickou certifikaci (ICEA). Kosmetiku s tímto certifikátem lze na našem trhu koupit například pod značkou Hedera Natur. Certifikací přírodní kontrolované kosmetiky se zabývá řada dalších certifikačních společností po celém světě, např. rakouský Lacon Institut, slovenský Naturalis SK 2, USDA Organic v USA nebo v Austrálii NASAA.

S rostoucí nabídkou na trhu má zákazník stále těžší orientaci. Zvýšenou poptávku po všem čistém a přírodním si vyžádala moderní doba. Mnoho firem nás láká na „přírodou vonící“ slogany nebo marketingová prohlášení. Stejně jako u biopotravin je dobré sledovat označení a složení na etiketách.

Fotografie z archivu firmy M+H, Míča a Harašta, s.r.o.