Wellness jako prevence

Prolog: příjezd do hotelu Alice

Středa 6. října 2011. Nezvykle teplým večerem letošního babího léta přijíždíme na parkoviště hotelu Alice v Karlových Varech a hledáme, „kde nechal tesař do baráku díru“. Vstup do recepce není označen a tak jsme nejprve vběhli do prostoru balneo v podlaží v úrovni parkoviště, následně vycouvali a už napodruhé se trefili do správného vchodu po schodech o patro výše. Odbavení na recepci je rychlé a záhy se ocitáme ve svém pokoji. Resp. pokojíčku, který je téměř z celé plochy vyplněn manželskou dvojpostelí a kolem jen úzká ulička, že se v ní dva nevyhnou. U nás to tolik nevadí vzhledem k  plánovanému bohatému programu konference, ale při delším wellness pobytu bych nedostatečným životním prostorem nadšen nebyl. Větším šokem ale byl volný průhled od postele přes čiré skleněné stěny sprchového koutu až na WC nezajišťující žádnou intimitu při těchto úkonech vůči spolubydlícímu na pokoji. Roleta přes čelní sklo průhled částečně zastiňuje, boční sklo, které zakrýt nelze, ale odkrývá úplně vše. Pod těmito dojmy scházíme do hotelové restaurace  „zaplněné“ deseti hladovými čekajícími na večeři. Ze skromné nabídky tří jídel (pan Polraich by měl radost „bohatostí“ jídelníčku) vybíráme a objednáváme si. Na takovéto návaly hostů ale asi nejsou zvyklí. Po více jak hodině čekání přichází servírka s dotazem, co jsme si vlastně objednali. Myslím, že docela právem jednám trochu rozhněvaně, že tedy už nic a že odcházíme někam, kde bychom dostali nějakou večeři, protože jsme hladoví. Konflikt je ale urovnán a poměrně rychle kuchyň napravuje chybu chutnou večeří a majitel hotelu panákem slivovice na usmíření. Když při tom vidím kmitající kluky z vedení ČAW chystající se na zítřejší zahájení konference, vychutnávám si s uspokojením pocit pozorovatele: tentokrát  se nemusím vůbec o nic starat!

Kapitola první:  konference

Ráno běží vše jak na drátku. Kluci z ČAW už mají zprovozněnou techniku a rozmístěné stoly a židle v části hotelové restaurace, která se na dnešní den mění v konferenční sál. Účastníci akce jsou vítáni milými usměvavými hosteskami pod dohledem  stejně milé sekretářky ČAW paní Olgy Kopřivové. Úderem desáté president ČAW Dr. Jan Hejma se svými pobočníky Janem Bejdákem a Pavlem Hofrichtrem zdraví více než 100 přítomných účastníků. A pak už začíná ten ohromný konferenční maratón příspěvků jak osvětových tak ryze komerčních. Každý z přednášejících má na své vystoupení cca 15 minut, takže jedno téma rychle střídá druhé. Škoda, že se nestihl v předstihu připravit sborník přednášek, aby bylo kam zachycovat informace přednášejících. Ale naštěstí je to jen jediný drobný kaz celé organizace programu. Mám-li vyzdvihnout oblast přednášek, která mě nejvíce zaujala, tak je to problematika diagnostiky klientů přicházející do wellness. Myslím si, že je to téma na celou konferenci, protože rozpoznání a určení, který klient je vhodný pro wellness programy (tj. „zdravý“ jedinec) a který patří do rukou lékařské péče nebo fyzioterapeuta, je před zahájením wellness procedur naprosto nezbytné. Jen tak lze program prevence vhodně sestavit každému na míru a zamezit  případnému poškození zdraví klienta nevhodně zvolenou terapií. Seznamujeme se i se cviky, které lze provádět  během práce s počítačem či jiným sedavým zaměstnáním. To se dobře hodí každému z nás. Celá konference byla doplněna výstavkou výrobků umístěnou v předsálí.Vzbudila velký zájem účastníků. A tak se všude měřilo, cvičilo, magnetovalo a naplno zářily i infračervené paprsky a nabízely i ty nejúžasnější produkty na mazání či konzumaci. Přítomní si mohli změřit množství tuku, svalů, kostí  a vody  „nejpřesnější metodou“ v porovnání s potápěním do vody, trvalá fronta byla u diagnostiky MFK DR.Končalové. Zjišťoval se správný nášlap nohy a nezahálelo ani amethystové lůžko. Přednášky probíhaly po celý den přerušené jen obědem a kávičkou. Vítaným zpříjemněním programu bylo během přednášek dvojnásobné protažení těla pod vedením krásné usměvavé cvičitelky, které nás vždy příjemně zvedlo ze židlí a rozproudilo rozsezenou krev v těle.

Kapitola druhá: společenský večer

Slavnostní přípitek v Karlových Varech nemohl být proveden ničím jiným než nejznámějším 13. pramenem – Becherovkou. A následná večeře na venkovní terase u kouřícího grilu, na kterém voněly klobásky a steaky z vepřového nebo drůbežího masa. Každý může sníst kolik snese. Vegetarián by se dnes s námi nenavečeřel – maximálně kyselé okurky, které byly jako doplněk k masu s chlebem. A do toho začala uvnitř v sále dunět hudba. Diskdžokej nebral vůbec ohled na to, že si také chceme u stolů povídat a pral tam rytmy (resp. jeden rytmus pro všechny skladby) stále naplno. Nepomohly protesty ani domluvy. Kolem půlnoci mi už mozek v hlavě vibroval v jednotném rytmu. Únik z kraválu byl jen na terasu, ale mezitím se dost rozpršelo.  Naštěstí disco produkce kolem jedné hodiny skončila a tak konečně mohla začít vzájemné seznamování, předávání zkušeností a volná zábava. Trochu to vázlo ze strany obsluhy baru – jít si něco objednat bylo vždy dlouhodobý proces a ke stolům už vůbec nikdo pro objednávky nedocházel. I ke škodě hotelu – určitě by útrata byla daleko vyšší. Nemohu zapomenout na kulturní vložku večerního programu – předtančení zumby, kdy se ke dvěma krásným cvičitelkám mohl kdokoliv přidat. Tempo nakonec vydržela s děvčaty do konce pouze jedna účastnice – ostatní postupně odpadli. Celý večer nakonec skončil v brzkých ranních hodinách – jen pokročilý podzim způsobil, že byla ještě tma.

Kapitola třetí: Na kolonádě ve Varech

Čtvrteční program začal zcela rozumně až v pravé poledne na karlovarské kolonádě před hotelem PUPP.  Dvouhodinová procházka s povídáním průvodkyně. A ta byla naprosto úžasná. Věděla, který dům komu patří a různé drby z historie. O rodině Puppů, jak „proutník“ Goethe měnil svoje ubytování, když prchal před neodbytnými bývalými láskami, jak car Petr Veliký střílel z okna vrabce, protože ho rozčilovaly štěbetáním a spoustu dalších, které ji vydržely po celou dvouhodinovou procházku. Počasí nic moc a tak jsme při rozchodu rychle zapadly do restaurace na dobrý, trochu pozdní oběd. A s pokynem ve tři sraz před Schlossparkem.

Kapitola čtvrtá: wellness hotel schlosspark ****

Hotel Schlosspark patří k jedněm z nejmladších hotelů v Karlových Varech – je v provozu cca jeden a půl roku. Ale v konkurenci devadesáti lázeňských hotelů si našel rychle svoje místo. Ředitelka hotelu nám prozradila, že si odbyla stáž ve Švýcarsku, kde prošla všemi stupni a provozy od prádelny až po management a má  tak dokonalou znalost o celém provozu. A na tom, že je hotel vyprodán až do března příštího roku je to vidět, že svou marketingovou vizi umí náležitě a úspěšně realizovat. Od majitele hotelu má volnou ruku, hotel se i stavěl a zařizoval podle jejich představ, které v provozu přenáší i na svůj personál. Filosofií je individuální přístup ke každému klientovi, což s kapacitou cca 45 pokojů zvládají bez problémů. Klientela je převážně z rusky mluvících zemí, kam si pro ně létá, ale klienti se jí už vracejí. Služby nabízí hotel převážné lázeňské, wellness je jen doplňkem. Prohlídka hotelu nás utvrdila, že bychom si také dali říci, a klidně i na 3 týdny!

Kapitola pátá: Hotel Thermál ****

Není možné navštívit Karlovy Vary a vynechat gigant mezi hotely – Thermál na břehu říčky Teplé. Jeho majetkovou zajímavostí je, že je ve vlastnictví ministerstva financí. Vyhledávaný je zde 50ti metrový venkovní celoroční bazén dotovaný z 1/3 termální vodou. Nicméně návštěva balnea i suchých lázeňských procesů po předchozí exkurzi byla trochu návratem do 80.let dvacátého století. Vany a k tomu oranžové šatní skříňky, pacient čeká na proceduru na chodbě jako u lékaře. Suché procedury v přepažených kabinách jsou provedeny z bývalých pokojů. Od přítomného maséra jsme se dověděli, že provede až 17 masáží za den. Vypadal na to – strhaný a bez života. Projektově je připraveno rozšíření balneo provozu o krytý rehabilitační bazén, saunový svět a vířivku. Pohled z 15.patra na město byl prostě úchvatný. Pochvalu zaslouží v občerstvení v přízemí výborný pudink s ovocem – doporučujeme!

Kapitola šestá: Hotel Plaza ***** a taxi vláčkem

Vyvrcholením exkurzí byla měla být návštěva provozu Carlsbad Plaza. Po příchodu do hotelu jsme ale zjistili, že exkurze byla domluvena do provozu Zámeckých lázní, které jsou od hotelu Plaza cca ¼ hodiny cesty. A zde se ukázala úžasná organizační schopnost Dr. Hejmy – na ulici stopnul prázdný motorový vláček, co po Varech vozí turisty. Přemluvil ho, aby nás k Zámeckým lázním dovezl. Tam už na nás čekali. Ukázali nám vkusně řešený krytý bazén i návštěvnické zázemí. Každý z návštěvníků má k dispozici svou převlékací uzamykatelnou kabinku, která zajišťuje optimální intimitu a současně ochranu věcí. Na bazénu pro cca 20 osob je možné nabídnout připravenou světelnou show, kterou nám pro náš velký zájem nakonec pustili dvakrát. A tato exkurze byla i poslední oficiální částí programu konference. Většina účastníků se rozloučila a houstnoucí tmou a deštěm vyrazila ke svým domovům. My, co jsme si pobyt o den prodloužili, jsme se vraceli  zpět do Alice.

Epilog

Sobota 8.října 2011 ráno. Loučíme se s posledními pozůstalými včetně presidenta ČAW Honzy Hejmy s manželkou , kteří vydrželi až do víkendu a vyrážíme do sychravého deštivého dne.

Konference ČAW ukončila letošní babí léto. Před jejím zahájením jsme se vysvlečení opalovali. Během ní teplota klesla o téměř 20°C a podle zpráv v Jeseníkách napadl první sníh.