Nebyla bych schopná jet někam jen tak a nevědět, co mě tam čeká…

Budete se divit, ale bylo to všechno úplně jinak a nemůže za to ani žádná z filmových nebo divadelních rolí. Když jsem začínala cvičit jógu, tehdy to ještě nebyla taková móda jako dnes. V Praze bylo jen několik možností, a my „šílenci“, co jsme se tam scházeli v 7 ráno, jsme se navzájem znali. Vám to možná připadá divné, že herečka vstává brzy ráno a jde někam cvičit, ale ta touha, ten návyk je tak silný, že to stojí za to. Chodila jsem do fitcentra Fitlight a ve stejnou dobu tam chodíval také majitel resortu. A postupně - slovo dalo slovo a já poznala Sv. Kateřinu i její překrásné okolí a s majiteli začala spolupracovat.

Měla jste předtím o wellness nějakou povědomost?
Dlouho jsem nevěděla, co si pod slovem wellness mám představit. Pro mě to je příjemné prostředí, kde si dobře zacvičím, zrelaxuji, dojdu si na skvělou masáž, saunu a k tomu by se mi hodila nějaká lázeňská procedura. Já musím vždycky napřed zjistit co a jak a to místo si jakoby ošlapat, abych věděla, že tam chci jít. Jsem v tomhle jako kočka, mám ráda své teritorium, to své osvědčené a tomu jsem pak věrná. Dál neexpanduju. Nebyla bych schopná jet někam jen tak, muselo by to být na doporučení nebo na dobrou referenci.

Máte nějaké jiné oblíbené místo pro relaxaci?
Ne, ne, nemám, ale ani do Sv. Kateřiny nejezdím až tak často, jak by se mohlo zdát, protože tolik času nemám. Ale když tam přijedete a jste uprostřed lesa, je tam ticho, vzduch, chladněji a jakoby svěžeji, v létě tam kvákají žáby a vy vyjdete ven a všude kolem je jenom les. To je nádhera. Takže tam nemusíte předvádět garderobu, ale klidně si sednete do restaurace v županu, protože jdete zrovna z procedury, vylezla jste z vířivky a máte hrozný hlad, anebo v teplákách, protože je vám zrovna příjemně po nějakém cvičení. To je potom hrozně osvobozující pocit. Wellness hotel v nějakém lázeňském městě, to je podle mne hlavně o tom, co si vezmu na sebe když jdu na večeři, kdežto tady je jedna restaurace, kde se mimochodem výborně vaří, a jestli jste tam v tričku nebo teplákách, to je úplně jedno. Taky se tam hrozně krásně spí, protože je tam obrovské ticho a je tam v noci tma, taková maličká samozřejmost, která ve městě chybí.

Máte v Resortu Sv. Kateřina nějakou oblíbenu proceduru?
Co se týče masáží, já jsem háklivá na ty paní masérky, co mám pocit, že na mě naklepávají řízky, takže tohle musím volit velmi obezřetně. Mám hrozně ráda whirlpool nebo saunu, ale saunu privátní, protože tyhle služby ráda čerpám v úplném soukromí, jen tak si dost odpočinu. V Kateřině, tam je to takové příjemné, domácké, že když chcete, můžete tam být i sama nebo s někým ze svého okolí. Pak jsou tam taky koně, které mám ráda, protože ti místní jsou tam takoví klidní a máte z nich dobrý pocit; a pak samozřejmě psí spřežení. Vzpomínám na ten úžasný zážitek, když mě pejskové poprvé vezli, no ječela jsem jako blázen, protože tak šíleně fofrovali, až jsem měla pocit, že se každou chvíli vyklopíme. Vše je ale během jízdy pod kontrolou mushera. A jeho souhra se psím spřežením je nádherná.
A pak samozřejmě příjemné cvičení, a tím je pro mě jóga.

Jaký je Váš názor – je wellness jen módní záležitost nebo je to trend?
Myslím, že se z toho trochu stává móda, tak jako je móda ze všeho, třeba i z jógy. Každé určité období má nějaký svůj hit, jako byl ve své době třeba aerobik a dnes je to třeba jóga. Dnešní jóga, tak jak se bohužel ve většině případů praktikuje, to je sice fajn zdravý tělocvik, ale nemá to v mnoha případech žádný další duchovní přesah, a to je škoda. Věřím, že se to určitě časem vytříbí, jako všechno módní a zůstane jen ta kvalita. I v józe jsou cítit módní vlny, které přicházejí a odcházejí.  Cvičím přes 10 let, a v době, kdy jsem začínala, tak v Praze nebylo žádné studio, kam by bylo možné jít na jógu. Dnes se jóga cvičí pomalu v každém fitness centru. Myslím, že u nás se k wellness teprve propracováváme, tedy k tomu, že by se měl člověk více věnovat sám sobě. Nemyslím svému vzhledu, ale svému zdraví, které je důležité a od něho se pak odvíjí všechno další. Když člověk udělá něco pro svoje tělo, tak i mysl bude pozitivně naladěna.
Je báječné, že k nám tyto trendy dorazily, že lidé mají chuť se sebou něco udělat. Různá centra rostou jako houby po dešti. Otázkou je, aby nabízela kvalitní a pestré služby a dokázala se od sebe odlišit, aby nedělali všichni všechno.

To mne inspiruje k mé poslední otázce, co děláte, na čem pracujete právě teď?
Teď se snažím si spíše odpočinout protože mám za sebou náročné zkoušení a premiéru hry Milada současného autora Martina Janouše. Společně s mou kamarádkou, herečkou Markétou Plánkovou, se nám splnil jeden z našich snů a konečně si v něčem můžeme zahrát spolu. My se totiž dosud hlavně alternovaly, to znamená, že jsme se v divadle příliš nepotkávaly. Hraji tam ženu o dvě generace starší. Nešťastnou stařenku, která promarnila možnost prožít něco pěkného a jít za svým snem. Je to vlastně takový bakalářský příběh, ve kterém se vracíme do doby, která nám příliš nepřála.

Děkuji za rozhovor.

Ptala se Petra Dolanská

Za fotografie děkujeme Resortu Sv. Kateřina.