Muzikoterapie
Muzikoterapie je jedna z relaxačních psychologických technik, jejímž cílem je navodit tělesné a duševní uvolnění. Jde o terapii za poslechu relaxační hudby, nebo o aktivní provozování hudby sloužící zejména jako emoční ventil.
Nejstarší zmínky o spojení hudby a medicíny pocházejí už z Bible, kde David léčil hrou na harfu deprese krále Saula. Je prokázáno, že má hudba hluboké léčebné účinky. Protože ovlivňuje vegetativní funkce (srdeční rytmus, krevní tlak, dýchání, termoregulaci, motoriku, atd.), je hudba hojně užívána ke zmírnění úzkosti, depresí, strachu, či k léčbě dlouhotrvajících chorob. V psychoterapii se muzikoterapie užívá nejčastěji k léčení neuróz a poruch komunikace. Protože je hudba vlastně sama o sobě jistou formou komunikace, může mít pozitivní vliv na narušené mezilidské vztahy.
Léčebné účinky byly prokázány jak u poslechu hudby, tak u aktivního provozování hudby. Klasická pasivní muzikoterapie se odehrává v muzikoterapeutickém salonu a jde o skupinovou terapii. Pacienti se usadí v křeslech a po úvodních slovech a ztlumení světla se pouští hudba - relaxační sestavy. Jedna procedura trvá 40 - 50 minut. Aktivní provozování hudby slouží zejména jako emoční ventil a pozitivně působí při rozvoji psychicky i somaticky zaostalých dětí. Aktivní muzikoterapie se mimo jiné používá při léčbě závislosti na alkoholu či na toxických látkách. Oblíbené je např. bubnování.
Při poslechu se nejčastěji používá vážná hudba, která vyvolává intenzivní pocity, dále etnická či jiná harmonická hudba. Výběr hudby je ale dost individuální. Každý víme, že když si po náročném dni doma uděláme pohodlí za doprovodu naší oblíbené hudby, celodenní starosti a stres jsou (alespoň na chvíli) ty tam.
