Lidskost je třeba pěstit,...

Kde se ve Vás vzala potřeba zabývat se přírodními technikami léčení a měla jste při  přípravě centra nějaký zahraniční vzor?
Moje zaměření holistickým směrem se vyvíjelo již od dětství. Díky tomu, že mě rodiče dali studovat na střední zdravotní školu obor rehabilitační pracovník, a fyzioterapie má k přírodním technikám léčení hodně blízko, jsem takto nasměrovaná již od mládí. Studium medicíny pak jenom doplnilo to, co se ve mně formovalo a stále formuje. Klasickou medicínu jsem nikdy nedělala, ale už od studií na VŠ jsem praktikovala poradnu výživy, bylinných doplňků a zdravého cvičení. Na nějaké vzory příliš nejsem a dělám věci tak, jak vnitřně cítím.

Čím je přístup ve Vašem centru jiný?
K nám přicházejí klienti výhradně na doporučení. Neděláme žádnou reklamu, takže všichni příchozí už tak trochu vědí, do čeho jdou, protože to slyšeli od svých známých a viděli výsledky. Nejvíce jsou asi překvapeni prostředím, když vstoupí z ulice. Centrum je pro ně taková oáza klidu, harmonie a pohody s vůní bylinek, je zde čas zastavit se. Klientům je tu obvykle dobře a odcházejí od nás povzneseni na těle i na duši. Druhá věc, která je překvapí, je přístup. Na každého máme hodinu času a snažíme se ho pojmout celistvě - nehledíme tedy prvotně na problém, se kterým přišel, ale na celou bytost. Diagnostiku dělám především přes reflexologii a vnímání zón chodidla. Vstupem do reflexních zón zároveň vstupuji i do psychiky, takže najednou se přes diagnostiku reflexních zón zobrazí celý řetězec příčin a problémů, které klient má. Získává tak informace, které má možnost zkonfrontovat s tím, jak se cítí, případně co mu řekli jiní odborníci.

Stane se, že si to nechce připustit?
Může se to stát, ale zde právě záleží na přístupu. Většinou je naladění takové, že pokud cítím, že by všechny informace klient neunesl napoprvé, pak řeknu jenom tolik, kolik myslím, že unese. O to další si buď řekne sám později nebo až cítím, že se v terapii můžeme posunout více do hloubky. Je to otázka vzájemné důvěry.

Je za tu dobu, co centrum provozujete, znát nějaký posun v tom, s čím k Vám lidé přicházejí?
Změna tu každopádně je. Zejména v tom, že se klienti stále více chodí poradit s problémy psychickými a hlavně s tím, že nezvládají život tak, jak by si představovali. Cítí nenaplněnost nebo stres. Tlak dnešního světa a okolností je tak velký, že ho neunesou. Klientů tohoto typu přibývá a potřebují opravdu velkou podporu. Není to jen záležitost manažerů, to bych vůbec netvrdila, myslím, že to stejnou měrou postihuje všechny skupiny lidí. Mám dojem, že tento stav je obrazem hledání lidí, kteří se ocitli příliš ve fyzickém světě a ztratili kontakt se svou duší, se svým bytostným já.

Součástí léčebného programu Vašeho centra je i zdravá strava a správná výživa; pokud vím, stala jste se patronkou projektu Bioškoly – zavádění biopotravin do škol a předškolních zařízení…
Se stravou, coby ozdravným prvkem pracuji již od dob VŠ, kdy mne fascinovaly takové obory jako prevence a preventivní výživa. Tenkrát se vyučovala hlavně skladba živin. Čím déle se v oblasti výživy pohybuji, tím více si uvědomuji, že není důležité jen množství a poměry živin, ale i organický původ potravin z hlediska jemné energie, kterou se stravou také přijímáme. Pro mne byly tím pádem jasnou volbou biopotraviny. S organickými potravinami přijímáme energii, které já říkám mírumilovná. Zatímco konvenční potraviny nám v rámci svého složení, obsahu škodlivin a způsobu vzniku nabízejí spíše agresi. Ta se potom promítá do celého našeho života i hodnot. Zkrátka, jsme to, co jíme… Jsem ráda, že mohu přispět k propagaci myšlenky biostravování. Mám jeho význam ověřený v praxi a to nejen pro jednotlivce, ale i pro naši společnost. Biostravování podporuje vzájemnou sounáležitost, úctu k životu a hlubší hodnoty v nás. Je to nejlepší investice do budoucnosti.

V odborné literatuře jsem zaznamenala zmínky o poruše příjmu potravy, jakémsi patologickém lpění na zdravé výživě, setkala už jste se v praxi s něčím takovým?
Ve své praxi jsem se setkala i s lidmi, jejichž názor na výživu je tak vyhraněný a dodržují svá pravidla tak striktně, že se až stávají jejich obětí. Jde o přílišné lpění, které nezdravě zasahuje do dalších oblastí života a narušuje celkovou rovnováhu. Tady na sebe musím prozradit, že jsem si sama prošla touto fází. Možná díky své osobní zkušenosti o tom mohu s lidmi mluvit a upozornit je na tuto disharmonii. Přesná čísla k dispozici nemám, ale neřekla bych, že to bude častý jev, častější je určitě požitkářství z jídla, návykovost na některé potraviny a poruchy, které se týkají množství (bulimie a anorexie). 

Jak si vybíráte spolupracovníky, co je z Vašeho pohledu důležité?
Možná vás překvapím tím, že pro mě není rozhodující zvládání konkrétní techniky, tedy profesionalita v technice, ale nejdůležitější je osobnost terapeuta a to, čemu já říkám lidskost. Protože ve vztahu terapeut - klient musí být velká důvěra, a pokud terapeut staví jen na, byť dokonale zvládnuté, technice, pak ošetření, které poskytuje, je opravdu jen ošetření těla. Nikdy to nepronikne hlouběji. Otevřené srdce a lidskost jsou tedy pro můj výběr klíčové. Pak je to snaha podílet se na záměru centra, ostatní je věcí osobního a duchovního růstu, citu, techniky a praxe. Svých kolegů si vážím a mají moji důvěru.

Kam byste své centrum zařadila v rámci wellness aktivit?
Záleží samozřejmě na tom, kdo a co pod pojmem wellness vnímá. Cítím se být v takové té širokospektrální pozici, v tom úhlu pohledu, jaký nastiňuje Hana Cathala a její kniha (pozn: Wellness - od vnějšího pohybu k vnitřnímu klidu). Určitě nejsme zařízením, kam by si přišel klient wellness konzumovat, kam by přišel  „užít si“ svou wellness hodinku a pak zase šel. Takové klienty u nás ani nemůžeme uspokojit. Naše centrum je o podnětu a chuti přenést si kousek wellness do svého osobního života a začít wellness opravdu žít každý den.

Jak osobně relaxujete?
Jsem milovnicí přírody, to je můj chrám a místo, kde se potkávám sama se sebou, kde odevzdávám své bolesti a čerpám energii, sílu, inspiraci, lásku a pokoru. Ovšem tím, že moje práce je poměrně náročná, tak potřebuji využít i další regenerační metody sama pro sebe. Jednak to co vyučuji, praktikuji na sobě, a když na to nestačím, zajdu za kolegy. Z vnějšího pohledu žiji asi asketicky, protože vzhledem k práci, kterou dělám, si excesy moc nemohu dovolit.

Za fotografie děkujeme MUDr. Soně Hájkové a archivu ag. BioCIT.

Ptala se Petra Dolanská.