Jak je pobyt v bazénech rizikový?
V novinách jsme v poslední době objevili články, kde jejich autoři informovali o nebezpečnosti koupání v bazénech. Byly zaměřeny jak proti chloraci bazénové vody, tak hlavně proti organizovanému koupání kojenců a batolat. Samozřejmě vždy pod „burcujícím“ titulkem (např. Lidové noviny: „Koupeme se v koktejlu vody a potu“ nebo Sedmička Mladé Fronty: „Bazény jsou pro děti riziko“).
Dovoluji si v tomto článku z pozice specialisty na úpravu bazénové vody ve veřejných bazénech uvést několik vysvětlení:
Ing. Milan Šmíd – bazénový a wellness specialista
Uváděný průzkum, jak uvádí článek, byl prováděn na amerických bazénech, kde je používán zcela jiný technologický systém výměny vody (např. u nás nepovolené skimmerové bazény), kde je nedokonalost systému nahrazena cca čtyřnásobnými dávkami chlóru než v bazénech u nás. Tím je způsobené i vyšší uvolňování chlóru do ovzduší nad bazénem, jeho možné hromadění nad hladinou (chlór je těžší než vzduch) a tím zvýšené riziko pro citlivější jedince – aktivní plavce. I zde je potenciální riziko charakterizováno pro závodní plavce s periodicitou plavání v bazénu několikrát týdně a vysokou tělesnou zátěží. Ale ani v těchto podmínkách zvýšené chlorace není prokázán negativní vliv u běžné koupající populace.
V České republice, kde hygienická vyhláška stanovuje pro systém provozu veřejných bazénů pravděpodobně nejpřísnější technicko hygienické podmínky na světě, chlorujeme na nejnižší hygienicky možné hodnoty, které jsou schopny vodu zabezpečit. Umožňuje nám to výzkumná činnost v oblasti komunální balneologie, kterou prováděl v 50. – 70. letech 20.století Doc. Ing. Josef Sklenář CSc. na katedře zdravotního inženýrství Fakulty stavební ČVUT. Výsledky tohoto výzkumu položily základ celému řešení veřejných bazénů u nás a na základě těchto poznatků se vyvíjela i naše příslušná legislativa pro bazény. My, co se technologiemi a provozem veřejných bazénů a koupališť věnujeme, rozšiřujeme tyto základy úpravárenství vody o nové metody zabezpečení vody – ať už na bázi chlorace (řízené dávkování pomocí trvalého sledování kvality vody na průtočných sondách, podtlakové chlorování zabraňující úniku chlóru, elektrolýza soli – tzv.„slané“ bazény apod.) nebo pomocí bezchlorových metod, které vodu dokonale zabezpečují a umožňují tak chloraci snižovat až na nezbytné hygienické minimum. K ním patří ozonizace vody a v posledních letech hlavně UV záření.
Ozón je namodralý plyn těžší než vzduch. Je dosud nejsilnějším oxidantem používaným k likvidaci organických a anorganických nečistot a hygienickému zabezpečení vody v bazénech. Pro svou nestálost se musí vyrábět v místě spotřeby - elektrickým výbojem vysokého napětí. Ozón je značně nestálý a rychle se rozpadá na molekulu kyslíku a velmi reaktivní atomární kyslík : Jeho schopnost usmrcovat mikroorganizmy ve vodě je vysoká na bacterium coli a spóry cca 300 x vyšší než chlórem. Stejně tak, jak je nebezpečný pro mikroorganizmy, mohl by být nebezpečný i pro plavce. Proto je voda před vstupem z úpravny vody do bazénu ozónu zbavena - v bazénu hygienická vyhláška jeho přítomnost nepovoluje.
Desinfekce UV záření je progresivní technologický způsob zabezpečení vody, Jde o fyzikální způsob sanitace vody bez negativního vlivu na chemické složení vody. Proces likvidace bakterií i jejich sporů a virů probíhá účinkem krátkovlnného záření o vlnové délce cca 250 μm. V tomto záření je ve vodě likvidováno vše živé. Velkou výhodou této metody je jednoduchost provedení, nevýhodou je fakt, že k likvidaci mikrobů dochází pouze v místě kontaktu kapaliny s UV paprsky v prostoru UV lampy, tedy v technologickém prostoru úpravny bazénové vody. Úprava UV paprsky nemění chuť vody, nezpůsobuje zápach. Výhodou metody je, že nemůže dojít k předávkování jako u chemických způsobů sanitace vody. Při použití tzv. středotlaké UV lampy bylo vypozorováno, že dochází navíc ke snižování negativní hodnoty vázaného chlóru, tedy toho chlóru, který se nám váže na vnesené nečistoty, ve vodě sice zůstává, ale má nižší desinfekční účinky. Díky této vlastnosti se tato metoda používá na většině nově budovaných bazénů. Účinek UV lamp oceňujeme zvláště tam, kde se nám jedná o co nejnižší dávky chlóru, které do vody dodáváme, tedy u bazénů s vyšší teplotou vody (vířivky, relaxační bazény) a zvláště u bazénů pro kojenecké plavání, kde jsou naši malí návštěvníci na chemii ve vodě nejcitlivější. V našem projektovém ateliéru je tento systém úpravy vody pro bazény kojeneckého plavání navrhován již jako standardní vybavení.
Podíváte-li se do zázemí veřejného bazénu a koupaliště, uvidíte, že se jedná o celou složitou „továrnu“, která vodu trvale upravuje po celou dobu provozu bazénu a u velkých bazénů trvale 24 hodin denně. Kvalita vody je nepřetržitě sledována a vyhodnocována. Pro každý veřejný bazén I bazény kojeneckého plavání je naší legislativou předepsán systém pravidelných zkoušek chemické a mikrobiologické kvality vody prováděný nezávislou akreditovanou chemickou laboratoří a výsledky naměřených hodnot jsou kromě provozovatele zasílány i do centrálního registru sledování kvality pitných a bazénových vod (tzv. pi-vo) spravovaný Státním zdravotním ústavem. Samozřejmě nemůžeme nikdy vyloučit, že u zvláště citlivých jedinců se nemůže objevit alergická reakce na styk s bazénovou vodou, protože takováto reakce může být na jakoukoliv látku, kterou pozřeme nebo se s ní setkáme (prach, pyl, chlad, záření, potraviny apod.). Jedná se ale o zcela vyjímečné případy a ani u nich nebylo vždy prokázáno, zda reakce byla přímo na bazénovou vodu nebo na jiný alergen, který působil o to víc, že byla pokožka důkladně vymyta po pobytu v bazénu.
Plavecké sporty a pobyt v bazénech patří prokazatelně k nejzdravějším aktivitám. Ve vodě se tělo protáhne, spaluje přebytečnou energii bez negativní zátěže na klouby, dýchá se zvlhčený a vyčištěný vzduch. Kurzy plavání kojenců a batolat jsou u nás navíc vedené vyškolenými lektory a i podle ohlasu řady pediatrů má toto řízené koupání pozitivní vliv na další vývoj dítěte. Na bazény pro pořádání kurzů plavání kojenců a batolat jsou z hlediska hygienické vyhlášky kladeny daleko přísnější kritéria než na běžné plavání veřejnosti a ze strany státního hygienického dozoru bývají ještě daleko sledovanější.
Autor tohoto článku je místopředsedou představenstva Asociace pracovníků v regeneraci – APR (www.aprcz.cz) a autor řady článků v časopise Sport & wellness management a ve wellness magazínu Bazény, Spa & Sauny. Zastupoval APR při přípravě legislativy pro navrhování a provoz bazénů a saun. Problematikou bazénů a koupališť se profesionálně zabývá od roku 1987.
Ilustrační fotografie: archiv
